Klid pokojný jde dálkou po krajích.
Je ztajen život všeho, bytí dech,
vše pod sněhem jak mrtvo, kouře dálek
zrazují pouhý oddych v tvrdých snech.
Jak tělo pracovníka vyčerpané
spí pod pokrývkou bílou zem a plane
od růží slunce.
Dál továrnami kouří hrozivě.
Tu v údolí však dole bílo bezhlasé
je unavené, vysílené země,
když k spánku spravedlivých chystá se
i po květů a zrání i žní po porodech
i po posledních večeřadel hodech.
Zpleněna k mdlobě.
Kraj celý odpočívá pod sněhem,
vše bílo od vsí, polí, lesních do jedlí,
teď spí jak tvrdě tkalci spějí,
když těžkou práci odvedli.
I jejich říše spí, jak měsíc svítí.
Zas množství čeká nespředených nití
na práci rukou.