Den žlutý nad městem byl zdušen kouřů tíhou
a vražd svých záměr šerem upřádal,
lez' po střechách, lez' ulic tmou, vod rýhou,
lez' zákeřně, zář žlutou po zdích tkal...
Den žlutý nad městem... A Slunce zoufalo si,
že bezmocně tak zápasilo s ním.
Jím Život! po chvílích vykřiknul kdosi,
zadrhlým, marným vzlykem posledním...
Pak Slunce, zakousnuté v děsném jícnu
den žlutý nad Městem vyzdvihnul z par.
A v noci několik hořelo svícnů
hvězd netečných u obrovských těch mar.