Komíny města kouří černě a tiše.
Láska, jež srdce tu navštíví,
popelem živí se, popelem dýše,
na popel šediví.
Marie, věrné ženy s touhou věčnou
počínají tu na středu popelečnou
v městě komínů, černých schodů,
doživotného churavění.
Marie věrné tu rovné od porodů
do roboty jdou denní.
Popel vnik' Josefům v srdce a korou sesedá,
kořalka v hrdle jak oheň pálí,
domova pravého nikdo tu nemá a nehledá.
Děti se narodí,
narodí se a umírají snadno jak žaly,
vždyť jsou to chvilkové květy,
které se na prsou nosí, když rozkvétaly, –
a pak se snadno zahodí.