Tichá šumí říčka v září
mírně slunná před západem.
Rybáři si sedli staří
na písečném, horkém břehu.
Večer má svou modrou něhu.
Vlny zdola dýší chladem.
Rákosí se mírně čeří,
zátoky se sotva zvlní.
Kopce s lískovými keři
voní vysluněným zráním,
žluna stálým přelétáním
pohybem pláň příkrou plní.
Stezka ku vsi vyšlapaná
mizí stráně na vrcholu.
Samý jeřáb, třešeň planá,
jalovec a bříza samá,
vodou lesknoucí se jáma,
lesy suchých stébel, stvolů.
Drobných kopců vlny plynou
za obzor kams v místo jedno.
Kopce dávných zlatokopů
v obzor sijí svoji stopu,
jako hroby pod travinou
v širo, v ticho, v nedohledno.