Když všecko prohráno, vždy najde se
ten, zoufale jenž dál se chystá k boji.
Nepřítel už se vloupal, už se vžil
a kořistil jak chtěl z té země mojí.
A to, co vzal, už nepustil...
Čím hlasitěji volá k boji hlas,
výš oheň šlehá z duší, které věří –
však cítit, že je beznadějnost blíž,
vojsk rozklad, konců zmatek že se šeří,
že minul okamžik a minul čas...
Prohraná bitva ztracena je již.
Proč zbraně chřestí? Pošetilý sen...
Stav před bitvou se takto nenavrátí...
Růst věky musíme, se zocelit
a na boj znovu jít... Buď všecko bráti
neb vrahům poddat se, otročit...