Když stromy odkvetly, jež jsem tak miloval
i píseň sestárla a kdos už mdle ji hrál...
Trhavě, nejistě, tak vysíleně zněla
nad sítinami, lukami, až shasla zcela...
Když Mládí odkvetlo, vyhlídky ztemněly,
jen věže dálných Měst sny nové vzbouzely.
V těch Městech nebylo, zač srdce plakalo,
po Mořích mlhavých se jemu stýskalo...
Na tichých korábech lodníci smutně pějí,
tam za Mořemi Snů však bude veseleji...
Tam v hrdých výpravách dny střídati se budou,
prapory krvavé zavlají barvou rudou.
A předc – ne, shrbeni a prodáni tam jsou,
Revolty sestárly a v krotkých řadách jdou...
I tady odkvětlo co tak jsem miloval,
i písně sestárly a mdle už kdos jen hrál:
Co z toho zbylo ti, ze všeho co ti zbylo,
co tak jsi miloval, když kdysi jaro bylo?
Kde jsou ty Naděje s pohledy žhavými,
jež v tanci výskaly pod stromy zkvětlými?