Co se stalo s tím divokým děckem z lesů,
které mi nosilo kytice kapradin, vřesu?
Byla to divoženka a zalesačka,
hrála si klukovsky s pasáky na pasáčka.
Zpívala ráda v lesa kraji,
tam kde se jedle vyhřívají,
planou vrbky, dům v slunci bílý
v louce, kde laně z pramenů pily.
Bledou se stala v městě dámou,
pochybným uměním svět jež klamou.
Žonglérkou nebo výstřednicí,
toilet hvězdou, kolem níž kroužili hadrníci.
Naposled zmizela v chřtánu louskáčkovi,
zlatem a beze slov lásku jenž loví.
Kde měl mít srdce, měl kola stroje.
Jednou, snad masopustního za rána,
byla v ně vtažena bez křiku, boje,
a havětí jinou sešrotována.