Je často v nás ticho, jak dnění
by váhalo všeho se tknouti...
A často je mrtvo v snění.
Spát nelze ni zadřímnouti...
Však v ledových poutech spí, v mrazu
vše kolem, jsou vzdáleny světy...
Mráz na výších horského srázu
jen ledové kreslí květy...
A přece... Jak v horském chrámu
tvé jednou přec zaplanou svíce...
Hned ožijí v jejich plamu
i svatí a orodovnice...
Jsi kostelík, zapadlý v sněhy,
v němž o jitřní dětský chór zpívá,
a kadidla vůně, dech čistoty, něhy
v modlitbu jedinou splývá...