Že též jsou něžni u nás, o tom víte:
a já se právě v okno jizby díval
papírem slepené a neumyté,
po černých stěnách stín se v kouty vrýval,
a dvéře bez petlic, tu černá bidla
nad pecí visela, tu holubice,
zrobená z vajec, schvívala svá křídla,
pár stolic, obrázků a nic již více...
Však v mechu jesle barevné tu stály,
a stromek drobný blíž mi kynul snětí.
A. tušil‘s na chvíli, že ráj tu malý,
tu bouřit bude veselý smích dětí!