Já v parku jsem se setkal s Jesení.
Šla krokem volným v mírném slunci vlahém.
Šla majestátní, krásné zjevení.
Voněla ještě požatých luk blahem.
A vyzdoben vlas šedivé již paní
byl modrem vřesů, zlatem jeřabin,
závoje vlály nad ní, před ní, za ní
vod démanty stín tlumil mlhovin.
Tak majestátní, z rodu plodných žen,
vždy spjata s rody před ní řady roků.
Var krve bujné pyšnil přetížen
se předků robustních v tom stkvělém jejím oku.