Je podzim u konce,
až oslnivě sluncem plane.
Jsme, jak by v strádající rodině
nadešly týdny vyrovnané:
vem' z mísy ovoce.
Teď každé slovo zazvoní
moudrostí stříbrnou jak mince.
Rodiče v dětech omládlí
vyčkávají, až podzim prudce dovoní
a skončí brzy, ve chvilince.
Naděje růsti času nemají
a do bouří už nedorostou hněvy.
Přijď, zimo mírná, sníh tvůj milostiv
skryj naše duše ubohé,
jen ptáky udrž v nich a jejich zpěvy.