Co jara předzvěstí, jsou bujná prameny
a slunce horoucí, vysoké plameny,
jež po větrných dnech v strom každý keříček
se popálí, až do kamenných políček.
Kde mračný déšť jas duhy vklene nad luhem,
tam kravku v poli uvidíš se ploužit před pluhem.
V městečku, v domcích nad hromadou korálků
bdí vězni, bílé ruce navlékaček,
park rozbujel a z hnízd kdes na dálku
nesmělý první dnes se ozval ptáček
a chlad jde s hor, však slunce v dálky tne jak meč
a západ jak by rval tam z výšin temnou kleč.
A tkalci od stavů a papučáři od bačkor
zří s prahů na hory – jde jaro s hor,
tu první mluvou boží jaro hovoří
zřít stopy jeho světlé v kamenitém pohoří,
neb zem se otvírá, a z trav a sedmikras
se ozval první laskavý ten boží hlas.