Ves oživne, když večerem se stmívá. –
Skrz bezu chumáče se měsíc dívá;
psi utichli, jen oblak much kdes v stíně
se černá vzduchem, klesá k zemi líně
a mizí kdes... Před domky dívky metou,
smích zvonivý zní veselou jich četou,
a okov blízké studny skřípe časem.
Hned u domků hrá vlna větru klasem.
Je svátek zítra... Z nejasného křiku
je slyšet rozladěnou harmoniku
a nosový smích známých humoristů. –
V to kluků chomáč, v ústech proužky listů
neb trávy napjaté též spustil s vřeskem.
A všecko plane luny modrým leskem.