„To nebe se směje
jak boží dítě.
A slunce hřeje,
pojď, uzdraví tě.“
„„Má ruka od pilné práce
se nemůže hnouti.
Však oko zří na zahrádce
již kočičky v proutí.
A na záhoncích
narcisy voní,
a v modrých zvoncích
smích důvěrný zvoní.““
„Pojď, vyjdem již z jitra
ulicí Chudou,
kdo ví, zda tak zítra
hřát louky budou.“
„„Ne, vyšla bych z rána
a s tebou se smála,
leč večer rozčarována
bych zaplakala.““
„Pojď v luka vít věnce,
ať chvíli se pomilují,
než se mi tvé bílé ruce
upracují.“
„„Jak můžeš jásat,
nakrmit máš-li
své všecky, kdož nemohou na sad
a hladem by zašli?““