Snivý, jarní, vůní rozšlehaný dech...
Spí ta země jako v snech.
V pýří květů, v záři hvězd.
Jako v pohádce to jest!
Břízy kývnou, zavzdychá si keř.
Modrá šeř
na oblázky padá v brod,
v bílé květy, v tůně vod.
Ač spí v temnu kolem zem,
teplá je svým jarním úsměvem.
Jak by přebolenou bolestí
zachvíval sen o štěstí.