On žert si tropí, vtipem skleslost žehá,
a zatím objímá, když nejvíc raní.
Jdou pádné myšlenky tou jeho skrání
a v srdci mladém zpívá věčná něha.
Ať v Římě dumá, věků píseň šlehá,
ať jede mořskou, sinou, bouřnou plání,
ať zpátečnictví tepe bez ustání,
ať nápad hadem v lebku jeho lehá:
Šleh každý geniální vždy v něm zradí
i básníka i myslitele světu
a jeho žahadlo vždy uštkne hadí.
Až v rakvi bude snít své němé drama,
vtip ještě bude hráti na rtech kmetu,
a smrt mu bude velkým vtipem sama!