Já svého srdce všecky rozdal růže...
Kdo odešel, měl jednu v rukou svých.
Kdo navždy odešel, měl jimi stlané lůže,
těch nešetřených, krvavých...
A tak se stalo, kdo se často vracel
a často zvídal, často vysedal
před prahem mým, až láskou zakrvácel,
až vše, co měl, až vše, co měl mi dal,
že pro toho se růží nedostalo,
ni keře s trnů směsí urputnou.
A tu mé srdce hořem usedalo
tragikou žití hořkou, přesmutnou