Já hledal studny bez dna na výších...
Nejprostší ženy, zpěv jež ptačí měly
na místě řeči. Sfingy mlčící,
jež nad rozcestími tmou smutnou čněly,
přátele nejpřísnější, klečící
na našem svědomí, však líbající
rty naše, soucit, hrdě zpívající...
Chladící rosu v květu kališích...
Já hledal studny bez dna na výších...
Já hledal vzácné lidi... Diskretní
jichž mlčí rty, když srdce čistě hoří...
Já hledal velikost i zrádnost moří
a pro svůj oheň předmět obětní...