A Podzim vylez' z rákosí. –
Jen dýchnul, mlhy padaly
a plakal, vyl a skučel tmou
jak roztesknění šakali.
Večerní zvony u lesů
z mlh jeho se již napily
a Říší kouzla letěly
a pak se nocí ztratily.
Sny do tmy vyšly po špičkách
a po listí tápají v tmách,
po mechu, kůře, po skalách
a po vodách jak v mrákotách.
A u sesutých klepou bran
u zámků, pustých se všech stran,
jichž sály mrtvý proudí van
a v okna buší hejno vran...
Žilnatých stromů kořeny
jsou černým potem zroseny,
že na nich kohout bude stát,
jenž v půlnoc počne kokrhat. –