A podivný zdál se mu druhý sen:
Ples, kostumy, na hlavě hlava...
Že celý hrad slavnostně osvětlen...
Ples dvorní. A sláva je, sláva...
Že jiný ruch zavládl...Nový tón výš
ty plebejce táh’ až ke králi,
že měšťané usedlí před hradem blíž
se zaristokratisovali.
Že určité osoby ke dvoru zřel
po zámeckých kráčet schodech.
Hold vysokým „c“ kdos vzkřiknout chtěl,
kdos v básnických podat jej plodech.
Že na dlažbu vznešených Filistrů
se vysypal zástup celý:
hned tolik chefů a ministrů
co politiků jsme měli.
A vědci se rvali o stolice
a při tom, běda ó běda,
jak Bileámova oslice
cos hrozného mluvila věda...
Však lid chtěl jísti a proklínal
směr větrných korouhviček...
A lid chtěl jísti a málo dbal
těch vznešených osobiček...