A jednou, když stále tak musil hrát,
se zdálo mu k ránu:
že krále se dočkal přec český stát,
i magnátů, pánů...
V trůn improvisovaný usedl král
ve stylisovaném rouchu.
Kruh lokajů ze spánků odvíval
mu za mouchou mouchu.
Král urozené měl allury
a ptal se, jak se sluší:
chtěl tajemství české znát kultury,
i rytířských duší...
To heroldi, v prašném oblaku
se rozjedše ptali
všech demokratických předáků,
z nichž paiři se stali.
Leč nikdo to tajemství nevěděl.
I věk mlčel smutně a zchytra...
Ten jeden z předáků oněměl...
A druhý vzkázal: Až zítra...