On hraje tak roky nevšímán
na dřevěné noze.
Jen tu a tam kyne mu milostpán,
jenž jel tu ve voze.
Řve ulic ruch, tragický karneval
sil spoutaných mocí,
dnů těhotných touhou, jíž člověk vzplál,
i probděných nocí.
On hraje. – Na sukna záhybech
krev zašlá září.
On rozumí komice chvílí těch
už s vážnou tváří...
A hraje sedrán, psy štván a bos...
Svět slyší i vidí...
Ty písně, jež vložil ve stroj kdos,
moc jiná už řídí...
Jsou podvržené písně ty,
zní úlisně v kraje...
To vídeňských vlád jsou kuplety.
A on je hraje...