Je zemička malá a málo v ní
co hodno zmínky.
Jsme na bytě v jizbě podkrovní.
Jsme milenci sklínky.
Jsme blouznivci krásných vyhlídek
na střeše cizí.
V těch palácích cizinec bohatý,
a šlechta, prý ryzí.
V kouř komínů, v rachot kol, dunících s hor,
v hřmot hamrů, jež tlukou,
my Bezručův deklamujem vzdor.
Však nehneme rukou...
A království! království! s cizích střech
my křičíme dolů.
Ba, dokud lze dohlédnout se Čech:
nuž, ťukněm’ si spolu!...