Vlak divoce letí... a jediný
mne pocit při návratu mučí:
že blízko je veliký, zpustlý chlév,
kde do všech koutů to bučí...
Že na blízku veliký Kocourkov
zlých snaživců, povalečů,
klepařské hnízdo paní a vdov
a lokální slávy žreců...
Ti jedni přátelí se s Francií
a druzí jsou Rusofili,
ti od Černé Hory cos čekají, –
snad po řádech zatoužili?...
Ti jedni chtějí zachovat stát,
i missie, kongregace,
ti druzí ho chtějí rozbourat,
bez obětí a práce.
Jen advokáti dál vedou při
a hledí nám zachovat krále.
Ač celé už království prohráli,
svůj honorář berou stále.
Ba málo kdo poctivě pracuje
tou drobnou a mučivou prací,
že všecko, co krásné a velké je
ve větších frasích se ztrácí...
A zněmčuje šlechta a zhlupuje kněz
a advokát hrá si s city,
vše byrokratický sežírá rez,
cejch věčných otroků skrytý.
Jak možno výš vzletět? Orlí vzmach
jak chtíti činů a práce?
I talent se kazí... Těší jej
hlupáků gratulace...