Že pozdě se narodil Herákles,
stal pouhým se pohunkem z chléva.
Už v Argolis jiný panoval král,
on otročit musil, syn Zeva.
Spal na lví kůži a hydry bil,
děv padesát oplodnil nocí.
Pak Stymfalské ptáky vyhubil:
tak česť dělal božskému otci...
Však nikam to nepřived jako my,
že, zdá se mi, otročil tuze,
že bravurní kousky jen prováděl,
jen aby se zavděčil luze...
My k otroctví měli vždycky sklon,
leč vlastní chlév nečistili.
My tu a tam houkli na poplašný zvon,
a Evropu vybouřili...
My husitskou morálkou vzkypěli,
ba zdáli se předbojníky...
pak pobili jsme se u Lipan...
a stali se katolíky.
Ba revolučníci bídně tak,
tak bídně své končí stáří...
Zří k Římu jich pokrytecký zrak,
však čertům se dobře daří...
Kdys vyházeli jsme konšely,
své místodržící i krále...
Teď k Římu lnem’, báby svíčkové...
A zase nemůžem dále...