Kde bouřlivo, veselo, ruch a šum,
tam žhavé se železo kuje...
Tam nikdo, jak zvykem melancholikům
před krámem svým nepokuřuje.
A nikdo na subvence nečeká,
by odvahu měl co začít,
tam Snáře se nikdo neleká,
jenž nezdar by mohl značit.
Kde s odvahou v život se vychází
a poctivost za cíl ručí,...
tam otcům jsou světlejší odkazy,
tam synové dědit se učí...
Ne, že tam snad není chudoby
a peleší bídy a skrejší.
Přec zoufalá není bída tak,
že stát je kulturnější.
Tak beznadějná ni trvalá,
by člověk šel vykrváceti...
Dnes v údolí spadne Stymfalský pták,
však zítra zas poodletí...
Kdes veselá bída, kdes veselé bídy,
smích kultur stoletých...
Já amsterodamské zřel smát se židy:
to volných byl občanů smích...
A bouřlivo u moře, rušno a vzduch,
tam v peněžních baronů divy.
Ač v Bruselu nouze ti křičí v sluch,
přec lehce tak do ulic civí...,
i nad promenoiry v Antwepách,
kde zbožím ční přecpané lodi,
i na Place Vertu, kde hudba zní
a nevěstky s lodníky chodí...
Jen u nás tam více smutno je,
tam Stymfalští hnízdí ptáci...
Chlév Augiášův tam přetéká...
A resignace se vrací...