A co tak sedím a přemýšlím,
nad dómem oblak pluje.
A z granátu vína lehoučký dým
noc květnovou prostupuje...
Tak zpívá blahobyt severních měst
a v nejvyšších akkordech jásá...
Tam u nás, dím skromně, víc krásy jest...
Však zanedbanější krása.
Je bídný, je vyloupený lid,
že nechal se ušlapat k smrti,
že nastavil lebky a dal se bít
a věřil v moc, jež ho drtí...
Mne k prokletým šprýmům dráždila
ta města, jich spěch a smích:
že bez poručnictví trávila
ze staletých kultur svých,
že ani to od včíra bohatství
jež neví kam s rukama, není tu,
ni přílišná bída, jež hladoví
a večer se noří z úkrytů...
To nejvíce Frankfurt se honosil,
Ten pelech bursiánů.
Ty starý, já děl mu, též slavným jsi byl.
Kde Rotschild je? – Leží v Pánu?
Tvá vybledla bursa. Zbyl kultus Götha,
I nenávisť k Berlínu...
Co slunce se schýlilo k severu světa,
je západ ve stínu –...
Však zlato teče tu korytem...
Snad z tradice? Z mravenčí píle?
Hřmí třídy poptávkou, odbytem...
Jsou kupčíků ženy tak bílé...