A ještě několik zšeřených věží
se kmitlo v obzoru.
Tam v cizině tolik otázek leží,
že zmlkli jsme v hovoru.
Tam v cizině krásně jsem přehlušil
svou bolest hlodavou.
Za kolínským dómem kout zářící byl
v noc tmavou, modravou.
Na verandě hôtelu rýnských vín
se perlí číší sta.
Květiny voní v lamp stlumený stín,
číš sklepník ti uchystá...
Dnes literátek ni politik,
ni sportsman, jenž o slávu hrál,
tu neseděl žádný výtečník,
svých maximů nekázal.
Spíš, bestie? Bolest lehko spí,
když úsměv má opilý.
Nevím, zda zítra nezaspí,
či víc se zas posílí?