Hřmí kočáry, noc plesů, zalétá
vzdálený hudby hlas.
Ulice ve veselost zakletá.
Tma neuspává nás.
Smích zaperlil se, přesel lehký krok
kams v popůlnoční tmu
a jako v tanci k boku sdružen bok
zašuměl do rytmu.
Ten hlas, nezvyklost pozdní hodiny
sen pouhý znamená.
By sál ti zjevil, oči, květiny,
sněhová ramena.
By ze dna dob se krása zjevila
ti dávná, bolestná,
ta, s roky utonulá, ožilá,
a přec již nezvěstná.