Zimomřivé jsou kopce. Zjizvené stromky.
Květiny všední.
Od ovcí drobné, okusované domky,
a v nich u stavů stařečci bědní,
od šňůr korálů nevěsty bledé
skrze stromoví bledí na hory šedé
v dlouhém čekání na ženichy.
Kotvy starců a žen jsou spuštěny do záhrobí.
K bezlidné hospodě zírají hroby.
Hřbitov je mlčenlivý a tichý,
pobořenou jenž zídkou se dívá,
větrnem hor neb cvrčky zpívá.
Rána jdou s hor a večery z údolí.
Duchaři duchaře větří večerem pozdním
kašlem suchým, kašlem tuberkulosním
žijíce nad životem, kde nic už nebolí.