A tolik hvězd nám hoří tmou,
nad naší zkvétá oblohou.
A temno přec.
Do stříbra cest stín vrhá les,
horečně buší srdce dnes.
Pták, pták rve klec.
Bych s věčností se potýkal,
dál šerem jdu, bych cestu znal
v dnů příštích tmách.
Bych rokle z dálky zející,
vonící bory silicí
rozeznal v snách.
Bych poznal srdce bytostí,
jež bušit slyším blízkostí
i lásek, zrad,
i nenávistmi, kletbami,
osudem stejným, neznámý
když trpí hlad.