K nám dálky mluví tmou,
svou neprůzračnou temnotou...
Za novým bohem jdem... A přejdem lán,
jenž naší krví zaléván...
Náš sestárlý bůh s anděly svými
spí tvrdě, zahalen v dýmy...
Musíme dobří, silní, velcí být,
bůh starý v nás spí-li,
jak nástroj věčné touhy znít
i věčné síly...
Ráj najdeme nový?
Kdo ví? Kdo ví?
Ó buďme milosrdní však:
kdo zdrží nás a zaskočí,
rozžhněme tomu do očí
svou pochodeň, jež jiskří v mrak...
Bůh zahalen v oblačné dýmy
s anděly dřímá svými...
a lán chce krví kvést...
Ó, cesta dlouhá jest...
Vzplá hvězda, jež nás může vést
tmou neprůzračnou, hlubokou?...
Bude bůh nový za tou tmou?...