Vítal jsem k vánocům kdysi
nedočkavý hoch
hlasy, jež v noci se křísí,
v posled, až ozval se roh,
ale dnes, v ulici šeravé,
opilci zpěvavé a šouravé,
sotva jsem uspat moh'
stáří své nespavé.
V kavárnách bílou zimou
trosečníci žalní
po dobrodružstvích tu dřímou,
opilci sentimentální,
do kláves tóny krve a žluče
někdo jim podplacen k ránu tluče.
Lehké holky když odešly spat,
město už dní se a vzbouzí k práci,
opilce střízlivý chlad
počestným rodinám do lůžek vrací.
a že sníh padá, závěje
v ulicích hlasy a matné šlépěje.
Nejde tu pastýř však, nezní roh,
hvězda tu nikdy nevzplá.
Kristus zde nenarodí se nikdy
z lásky božího tepla.