Jen tehdy je slyšet hlas štěstí
ze světlých, nezvěstných dálek pět:
když ticho je, po bolesti,
když věří a neptá se ret...
To ve zdupané když touze
zas doutnají dychtivé plameny živě...
Když stejně vzhoří a dlouze
a šlehají žádostivě...
Nad láskami mládí zpívat
když přilétne odněkud vzpomínky pták.
On umí se očima dívat
sbližujícíma tak...
Den je-li, jenž střásá květy
a vůní se jarních luk u lesa dlouží,
on lichotné vyzpívá věty
a touží, touží a touží...
A v okamžik dneska žitý
dne zlozvuk-li zaniknuv pomíjí,
i chvilkové soudy a city,
jež vězní a zabíjí,
jen tehdy je slyšet hlas štěstí,
zvuk nálezu stříbra zní v jeho slově,
když ticho je, po bolesti
a v duši se rozdnívá nově...