Jen tehdy je slyšet hlas štěstí
ze světlých, nezvěstných dálek pět:
když ticho je, po bolesti,
když věří a neptá se ret.
To ve zdupané když touze
zas doutnají dychtivé plameny živě,
když stejně vzhoří a dlouze
a šlehají žádostivě.
Nad láskami mládí zpívat
když přilétne odněkud vzpomínky pták.
On umí se očima dívat
sbližujícíma tak.
Den je-li, jenž střásá květy
a vůní se jarních luk u lesa dlouží,
on lichotné vyzpívá věty
a touží, touží a touží.
A v okamžik dneska žitý
dne zlozvuk-li zaniknuv pomíjí,
i chvilkové soudy a city,
jež vězní a zabijí,
jen tehdy je slyšet hlas štěstí,
zvuk nálezu stříbra zní v jeho slově,
když ticho je, po bolesti
a v duši se rozdnívá nově.