V mých snech kdy věci oživí,
i mrtví ze všech vracejí se časů.
Jsou někdy vážní, často bouřliví
a jako k plavbě veselé
by sešli se a uplouvali, z jejich hlasů
zaznívá hlahol zvonů z neděle.
A vášeň mých vzpomínek je vodí
kams do dávno přešlých, zhaslých let.
Však vypouštím-li je na břehy z lodi,
tu jak by zmizeli v domech svých měst,
kde drahé své našli i dálný svět
milenek, květin, slunce a hvězd.
Leč někdy tak sen je bouřlivý,
když sejdou se mrtví, jež jsem znal,
když plují kams, jako pro rozkoš,
v své ruce knihy neb s jídly a s vínem koš,
neb žen a vína a zpěvu již každý ochutnal.
Tu v nedbalkách sedí, větru poryvy
houpají s nimi v mé lodi, a nedozírná je dál.