Na louce u lesa ocún vad',
z trav a třeslic šustil chlad.
Žádná z nahých, jež tančily tu žen,
nezjevila se v mlžný bílý den.
S šedivou, dlouhou bradou pidimuž
visí tu s mechů jedle mrtvý už.
Oběšen docela, vítr mu houpá ramínkem.
Zardoušen visí ženských vlasů pramínkem.
Led jej obalí rakví skleněnou, průhlednou.
Možná že paprsky jara obživne pojednou.
Bude se po žínce, jež ho oběsila, ptát.
A co led bude tát, žínka se bude smát.