Sbor hudců zříš kde pěšina jde úzká,
jdou polo v spaní v ranním vlažném jasu,
jdou z dýmu hospůdky v tu polí krásu...
Ba hochů veselých to byla schůzka!
Se stromů vůně chví se v pole kluzká
a vítr v šumařův si hraje vlasu,
a ten, jenž červotočivou si nese basu,
si časem šňupne a pak prsty luská.
A humor zbyl jim v rozespalém zraku
pro cestu po dešti, jež samý močál;
jdou zrousaní kol rozkvetlého máku. –
A pěšinou jak po řadě jdou husy,
na křídlovku jim jeden troubit počal.
A celý sbor se znovu smáti musí...