A doba, ta umírá,
že promrhány síly.
Na prsou má upíra,
jenž bezkrevné vyssál žíly.
Pohasly krásné sliby.
A nic již nevykvětlo.
Kdys děsily mládí chyby.
Teď střízlivé, korrektní světlo...
Té chásce, jež tenkrát spala,
jsme učinili zadost.
V své celé dnes chudobě vstala...
Toť naše vítězná radost...