To netvor, sfinga záhadná, zvětralá. Mechovitá.
Dvě masky šilhavce ku různým pólům ční.
Již dávno jedna zpívá lidskost, zpívá hymny proroků
a druhá houpá se na tygřích tlapách, bestie.
Co po ní přešlo dnů. Ctihodní papeži a králové.
A hordy jejich, halapartny k slunci vztyčené
se dovraždily. Mor na černém koni
za nimi doklusal zavřenou branou.
Vznešená k smíchu Evropo, když hlas tvůj prorocký
provázen pěstí krvavou a okem zalitým
je korunován novou pyramidou mrtvol,
my, slabí, nemocní, vyssátí, znemravnělí
bzučíce paskvily na velký život člověka,
se studem hadry převazujem si na bídném těle.