Hříšná s ctnostnou v podvečer,
který zvony, křikem jásá,
vyšly v novou budoucnost,
v různé cíle, v různý směr.
Hříšnou krásná jala ctnost,
ctnostnou hříchu smutná krása.
Hříšné tak se chtělo lkát
pod obrazem té, jež Pannou.
Bít šla hříšným čelem v zem,
počala si vlasy rvát
a ty oči žhnou a planou
pod vlajícím závojem.
Ctnostnou první potkal hřích.
V křižovatkách ulic vzrůstal,
jejích šestnáct smutných let
svůdných mužů dojal smích.
První hřích ji z hladu zved,
ale už jí věrným zůstal.