Dohořel zlatě západ červnový.
Cvrčkové v jasný pějí vzduch,
červánky stkví se mladé březoví
a nad ním chomáč drobných much
se západem zdá svítit nachový.
Sedíme... Vzadu šumí moře bříz.
A zříme... v dálce hasnout modrý kraj.
Bezlidný, dálný horizont se vříz’
v odvážnost srdcí, kde se ráj
nějaký ozval, žitý dnes i kdys.
Mám láskou těchto jasných dnů tě rád
a polosvětlem modřínů,
svěžestí čerstvou, v důl jež vrhá chlad
od sosen do luk, vlhkých lad
kdes po povodních v širou rovinu.
Poslední slunce z bříz a z doubravin
jak duhou šlehlo slídy do střípků.
Tvé tělo chví se tuchou prvních vin.
A rty jsou chtivé polibků.
Však ruce... pevně složeny jsou v klín.