Tys psal mi: jara nebylo a léta též, podzimu nebude. I v lidech smutná řež zklamaných nadějí se rve, a od nejchudších střech vyčítá do hor uvězněný vzdech.
Zklamaní lidé jsou v těch světských osudech, neb světlejší svět chovali v svých snech, a proto zkrášlují si jej a přetvářejí a vyvyšují z běd svých do nadějí.
A přece z nich každý sklidil, tak, jak předchůdce, vzal za poctivou práci mzdu a šel v neděli loukou ke své hospůdce, žertoval se ženou a v srdci měl
i z práce radost, kterou konal rád s tisíci jinými, a zklamání a zrad a závisti byl prost, že každý měřil den, jak roste mír: tož ze čtyř spokojených stěn.
Leč přec se zdálo všem: jsou duše zklamány, jsou v nesvobodu zaprodávány. Ti u moci jsou, kdo jí dobře nechápou, a hřeší na ní, když se v čelo vydrápou
a lokty odhazují ty, kdož míru nabídnout jdou práci, poctivost a chtějí mrtvem hnout, pak bez důvěry, každý jinak zklamán, ubíjet svůj příští musí vidět, odumírat svět.
Tak psal's. Leč já jsem děl: Ne, neměj strach, toť revolučních žalob roztřásaný prach! Maličkou pošetilost lidí všude zříš, jež provádí si své, však vůle nad ně, výš
je pojí v práci. Prozřetelnost ovládne, svět starý vymře, nový omládne, a v člověku, jenž jiných lásek rod, už roste mír a jeho sladký plod.
Já třeba zřel jsem těžce probíjet se mír z velikých, dávných, jak svět starých snů, kdy zaleh' světlo starých pochyb netopýr a poletuje po nejistém dnu,
vím, na výboj chtí poražení, ždají krev, zas lační odvetou a jejich zpěv je k boji přípravou a o řeži hlaholí dějinná lež mládeži.
Buď přes to upokojen. Nechci efektní a krutou politickou báseň psát. Galejní znamení rýt, předmět obětní klást v plamen stoupající, zaplesat,
osobám, straníkům, jich ješitnosti nastavit zrcadlo a jejich ubohosti chyb obraz nakreslit a mrtvé zburcovat, i lepší minulost i po svobodě hlad.
Neb já jsem ten, jenž nebyl otráven, jenž nebouří, jenž doufá, vírou silnou plá, že v celku národa duch není zohaven ni porušen, když tlupa drzých ztropí zla,
a věřím, každá chyba zburcuje zas vědomí, než vládnout nemůže duch náhody ni chytráctví, jež pouta navždy ukuje milencům pravdy, bratrství a svobody.
Cookies on Poetry Cove