Nebo tam, v obrovských říších
pod žárem pochodní rudých
bdělých a vztýčených hlídek
přežilých mravů
surové, střísněné krví
Barbarství, začátek Bídy
a konec Bídy a jádro
bolesti každé
ještě bdí, čekajíc chvíle
zahřmění bubnů a polnic,
poplašné vzepjetí koní
na povel králů,
zase bdí, myslíc jíž tupě
na smutné zajatce, města
zbořená, na bílé domy
hořící nocí, –
buržoa v dobráckém klidu
mapu tam vykládá dětem,
v županu zeleném schoulen
rukou v ní jezdí.