Duše, ty pokřtěná svatou
vznešenou Anarchií,
ještě tvůj trůn je prázdný,
bezlidná země.
Či už jsi doznala zdrcena,
že nelze nahradit bohů
davům a trpícím srdcím
Rozumem čistým?
Že nelze rozsvítit světel
v ubohých lebkách davu,
kde je tma chladná jak v studnách
s mrtvolou na dně?
Ustává raněna často
v revolučním svém vzmachu,
kladivo přestává bušit
nad stropy zemí.
Viklajíc trůny králů,
budovou železných říší
papežů zlatými křesly,
umdlívá často...