Bolestně zvířenou píseň
smutnému potomstvu
plochého Století
před jitrem zpívám.
Zpívám ji v bezhvězdném šeru
Století. Zpívám ji Věčnu.
Odvrácen od luzy. Sobě
také ji zpívám.
Lidská krev dávno v ní zraje
k prolití. Za něco mříti!
Chce se zas kouřit k slunci
v tajemný prostor.
Zpívám tu bolestnou píseň:
tyranům slávu a chválu!
Luze vždy velký je tyran,
větší než bůh!