Noc když vzešla, hvězdy okny chodeb lesk svůj kladly na dlaždice chladné, mlčelivé tichem pozdní noci. Obět velká, odměna je větší.
Pokušení dlouho obcházelo, hlídač strašný než se vypotácel s rukou na jílci své úzké dýky. A když tajemný krok jeho zanik‘
dlouhou chodbou, královna v smích tichý, křečovitý, nenávistí plný propukla tak na mžik, na vteřinu jako chorá, zapomnít jíž nelze,
ušlápnul-li někdo její lásku. Čekáním se zornice jí šíří, srdce buší divě, tak se sní jí: Střez se, králi! V tuto právě chvíli,
noc když mlčí, střez se, rozpomeň se na hroby, jež čerstvou hlinou voní. Manžele můj, králi, tys též zabil, zabil jsi, co nejdražší mi bylo.
Mrtví dlouho v hrobě mstu svou tají. Mrtví tají mstu v svých moudrých očích. Nedají spát živým do té chvíle, dokud msty své útky nedopředou
jako pavouk ve tmě číhající. Hlídače jsi dal mi strašlivého, ale on, že nemohl mne vraždit, sliby lásky jsem jej dochovala
na tvého, ó manžele můj, vraha. Dlouhý cvik to přetvářky a hrůzy, lži a klamu. Dlouhé dny to, noci. Teď se hlídač můj už vrátí, vrátí,
s dýkou, na níž kapka krve rudé ještě viset bude,... teď se vrátí, bude bledý, mlčet bude, sklenný šílet bude zrak... a já to chtěla.
Nechť vše skončeno je, nechť však nezví, jak jsem zklamala ho, nechť je skryto, hnusný nástroj msty jak protiví se. Jednou jen lze milovati silně,
pak buď živořit jen, nebo nežít, není-Ii zač vítězit neb zemřít. Rty se chvěly jí a náhle děsem větším rostly chvíle v nekonečno.
Zraky vytřeštěné na veřeje upialy se, sluch jak potopený v ticho, zděsil šeré kouty duše každým chvěním, hnutím nejjemnějším
od zrníčka odvátého písku. Pak... co plíživé a tiché kroky blížiti se zdály... nedýchala... pak, když dvéře povolily tiše,
úzkým otvorem když hlídač strašný vsunul tělo svoje, z jeho hledu šíleného těkavá šla hrůza, dýku když dal padnout u rouch jejích,
z konce jejíž rubín krve zkanul, když se před ni vrhnul, hrůzou podťat,... zdvihla teprv ona s velkým klidem osvobození tu dýku, v srdce
vetkla si ji prudce, ku strašnému hlídači, teď milenci i vrahu děla: Mrtva jsem. Tak lze mne líbat.
Cookies on Poetry Cove