Jej vizte v divadle, muž proslavený,
jenž krásou svojí všecky spletl ženy,
všech súčastnil se dostihů a pitek!
Don Juan byl to, polo svadlých lýtek,
všech dobrodružství vůdce vychytralý,
víc požitků než zásad pevných dbalý...
Leč v mrtvé saisoně, když po hledišti
na zpola prázdná místa svit se prýští,
don Juan, vizte! s kým teď šeptat neví
o kusech špatných, v nichž se zkáza jeví,
o vodě, na niž stůně premiéra,
o baletce, jež líbila se včera,
a o pikantních klepech v zákulisí. –
Jej oslovíš, a hned se v hovor mísí. –
Však líp mu sluší v ústech cigaretta
než ohňostroj těch slov, jež v obdiv metá,
neb bicykl, když v svátek vyjede si
zřít kolem prchat tmavé, dlouhé lesy,
neb vdovička vždy mladá o výletě,
s níž pleská o modách a toilettě. –