Kout věku sedmnáctého... Arkýř hledí
ulicí křivou ve směs okének...
Tu Rembrandt se svou konkubinou sedí
a strach má o zítřek...
Soud ztrestal jejich lásku, zašláp’ oba...
jim koberec zbyl pouze děravý...
Řemeslo dělat přišla také doba,
a plátna, která nebaví...
Snílkové tragičtí, bojovní bozi,
svět nových království je daleký...
Morálka církve vypasené hrozí
a hloupá je, jak byla před věky...