Dívám se v drobný tisk Elzevíra:
hudbu z krčmy slyším hrát,
Amsterodam se v parách šeří,
lucerny chtějí spát.
Rembrandta vidím, Joodenbreetstraat,
Židovská ulice, kde kdysi bydlíval Rembrandt,
kroky jak stařeckými měří.
Pátrá v tmu opojenýma očima
světlem vnitřním, byl Bůh mu zas milostiv:
„Snoubenka židovská“, barevný div,
domalována. Její zrak hvězdami svítí čist.
A teď slyším, jak obracím Elzevíra list.
struny lásky se ještě hluboce chvěti,
Davidův žalm to, jenž tíhu staletí má.
A teď dychtivě, po schodech pěti
vklopýtá stařec do krčmy. Pijácky pije,
mlčí a pohár jak ženu objímá.